1083

8věcí, na které už jsem příliš stará

Publikováno 9. 1. 2016, Kategorie Rady a návody
1495 shlédnutí
8 věcí, na které už jsem příliš stará

Miluji dozrávání. Strávila jsem většinu života utápěním se ve svých problémech a litováním sama sebe. Vzdala jsem to. Vzdala jsem se pocitu, že jsem hloupá, protože nejsem. Vzdala jsem se trestání sebe sama za to, jak jsem podivná. Mám sociální fobii. Taková prostě jsem. Máme kmen. No, kmen, ve kterém si členové raději nechávají všechno pro sebe. Neustále jsem si přehrávala momenty, kdy jsem v minulosti udělala chybu, nebo jsem se nějak ztrapnila. S tím jsem skončila. Skončila jsem i se zabýváním se svým vzhledem. Strávila jsem desítky let tím, že jsem se strachovala kvůli šedým pramínkům ve vlasech, a boulím.

 

Přestala jsem si barvit vlasy už před rokem. Nebudu lhát, stále mě trochu trápí ty boule na hlavě, ale vidíte? To je druhá věc. Teď už jsem klidná a přijímám to, jak to je. Přijímám sebe samu. Kým teď jsem je člověk, který by chtěl být trošku méně kyprý. Jsem pro akceptování sebe sama, a to všema deseti. A to je skoro úplně pravda.

 

Moje mysl nerozumí tomu, že je mi už 52 let. Pořád se cítím na 31. Moje tělo, na druhou stranu, si je plně vědomo všech let, které si prožilo.

 

Jsou věci, na které jsem prostě už moc stará. Čas člověka změní a dochází mi, že je jednodušší tyto změny přijmout, než s nimi bojovat.

 

Toto jsou věci, kterým již odzvonilo:

1) Mlčení

Už nechci dále stát se zavřenou pusou, když vidím, že se děje cokoliv nespravedlivého. Ne že bych se nikdy neozvala, několikrát jsem to udělala, ale většinou jsem to udělala za někoho. Ne pro sebe. S tím jsem skončila. Nevím, kolik dobrého to přinese, ale pokud se mnou bude někdo špatně zacházet, budu o tom křičet z plných plic.

2) Jaká asi přijdu ostatním?

Měli jsme s manželem snídani společně v jedné lepší kavárně. Poté jsme měli v plánu jít nakoupit nějaké potraviny. Moje vlasy by vypadaly daleko lépe, kdyby mi zrovna nedošel suchý šampon. Také jsem na sobě měla džíny, které už dávno měly být v pračce.

 

Ale vážně.... džíny přece nikdy nejsou špinavé, nebo ano? U vedlejšího stolu seděly čtyři ženy a každá z nich měla na sobě luxusní šátek. Měla jsem mírný záchvat paniky. Vypadala jsem jako bych byla prodavačka pánví. A můj manžel na tom byl ještě hůř. Co by si asi takové paničky o nás mohly pomyslet? Poté jsem se rozhodla, že jejich názor na mě mi nezkazí chuť dobrého toustu s avokádem a slaninou.



3) Provinilé slasti

Už prostě nemám provinilé slasti. Teď mám obyčejné slasti. Necítím se provinile kvůli tomu, že se mi líbí Lady Gaga. Necítím se provinile, když si ráda přečtu knihu od Stephanie Plum a už vůbec se necítím provinile, když se šíleně zamiluji do TV seriálu a sleduji ho neustále dokola. Posunula jsem se od Supernatural a Doctor Who. Momentálně sleduji The Walking Dead. Protože Daryl.

4) Nepohodlné boty

Kašlu na nepohodlné boty. Nezajímá mě taky, jestli mám správně spárované ponožky nebo ne. Pokud jsou jsi alespoň podobné, to mi stačí.

5) Vymýšlení výmluv, proč nemám doma uklizeno

Víte, proč nemám doma uklizeno? Protože se mi nechce právě teď uklízet. A taky je tu neuklizeno, protože jsem nedbalá a neorganizovaná.



6) Hromadění věcí, které nepotřebuji

Ani nemůžu popsat, jak moc jsem s tímhle hotová. Konec! Téměř vše, co máme, není zapotřebí. Zbývají nám tak dva roky předtím, než nám odmaturuje náš nejmladší potomek a odejde na univerzitu. Během toho období je mým cílem zbavit se poloviny všeho, co vlastníme. Možná i více.

7) Trávení času s lidmi, které nemám ráda

S tím jsem začala před pár lety. Dříve jsem chodívala na oběd s pár lidmi z práce. Nemám je ráda. Jsou zlí, neustále si stěžují a nemáme stejné zájmy. Jeden den jsem se na ně zadívala, jak na sebe štěkají kvůli sportu, politice nebo pracovnímu projektu, a pomyslela jsem si Co tu dělám? A tak jsem je přestala vídat. Život je moc krátký na to, abych trávila čas s lidmi, které vůbec nemám ráda.

8) Hledání dobrého v každém, koho znám

Někdy jsou lidé prostě kreténi. Tak, řekla jsem to. Jsem si jistá, že i ten největší kretén z nich, pokud se budete hodně snažit, bude mít v sobě něco dobrého. Ale proč byste to dělali? Proč jsem to dělala já? Nechci už ztrácet drahocenný čas s nepříjemnými lidmi. Lidé mají vždy na vybranou. Pokud se rozhodnou, že budou nesnesitelní, prosím. Už se nemíním trápit tím, že nehledám na takových lidech nic atraktivního. Chci se od nich dostat tak daleko, jak jen to půjde.

 

A na co jste moc staré vy? Ráda bych tento list rozšířila.

 

Přečtěte si i článek 37 životních zkušeností od naší čtenářky Marie.

Staňte se fanouškem naší stránky a už nepřijdete o žádný článek: